Jan Bičovský: Realismus vs. formalismus rekonstrukce a problém vnitřní rekonstrukce
Jedním z hlavních úkolů diachronní lingvistiky jako je ta indoevropská, je rekonstrukce – a základním problémem rekonstrukce povaha prajazyka: jedná se o maximální přiblížení skutečnému prajazyku, jaké metody i povaha jazykového vývoje umožňují, nebo o systém překladačů mezi gramatikami a slovníky příbuzných jazyků, pouhou abstrakci, bez vztahu k chronologii a konkrétnímu etniku, jehož účelem je umožňovat filologickou analýzu – tedy o „pouhou“ srovnávací gramatiku? Pro zastánce formalismu je příznačné, že samotnou možnost rekonstrukce skutečného prajazyka (zejména jeho fonetické a fonologické roviny) odmítají – o produktu činnosti, již označují za rekonstrukci, ale uvažují (a píší) tak či onak jako o jazyku (přinejmenším hovoří o jeho vývoji, interpretují jeho kategorie atd., jako by se jednalo o kategorie určitého synchronně existujícího systému).
Zatímco srovnávací metoda generuje množinu responsí, již formalismus dále neinterpretuje, metoda vnitřní rekonstrukce pracuje se systémem jediného jazyka a tudíž je otázkou, nakolik se taková rekonstrukce může lišit od popisné synchronní gramatiky. Zřejmým závěrem je, že formalistické pojetí rekonstrukce vůbec nespadá do diachronní lingvistiky a pokud její zastánci pracují s vnitřní rekonstrukcí, potom jsou ve svém stanovisku nekonsistentní.
Jan Chromý: Synestézie v češtině
Přednáška bude věnována problematice zkoumání synestézie v češtině. Synestézie je percepční fenomén, kdy určitý vjem, který je reálně přítomen (spouštěč), vyvolává vjem jiný, který přítomen není (průvodce). Definičními vlastnostmi synestézie jsou konstantnost a mimovolnost. Typů synestetických projevů je řada (mj. synestézie písmena > barvy; číslice > barvy; dny v týdnu (resp. měsíce) > barvy; slova > chutě, zvuky > barvy; zvuky > doteky; zvuky > chutě, chutě > barvy apod.), přednáška se však bude zaměřovat na synestézie, kde jako spouštěč funguje jazyková jednotka (grafém, slovo, foném).
Jednou z nevyřešených otázek je prevalence synestézie – odhady se pohybují od 1 z 2000 (např. Baron Cohen et al., 1996; Cytowic, 2002) přes 1 z 200 (např. Ramachandran, Hubbard, 2001), 1 z 25 (např. Simner, 2006) až po 1 ze 4 (např. Uhlich, 1957).
Od roku 2009 probíhá kanadsko-český výzkumný projekt (http://ucjtk.ff.cuni.cz/synestezie), jehož cílem je zjistit a porovnat prevalence synestézie v české a kanadské populaci. Výzkum je založen na dotazníkovém výzkumu (v rámci ČR sesbíráno 5000 dotazníků) a na navazující on-line testování (http://synesthete.org). Příspěvek bude prezentovat česká data z tohoto výzkumu. Půjde o to, jaká je prevalence synestézie v českém prostředí. V souvislosti s tím se příspěvek rovněž dotkne vysoce problematické, avšak dosud minimálně řešené otázky „synestetičnosti“ konkrétních jedinců. Výsledky výzkumu totiž poukazují na to, že synestézii není realistické chápat jako zřetelně vyhraněnou vlastnost či schopnost, ale mnohem spíše jako otázku míry, a to jak v objemu spouštěčů (např. některé osoby se synestézií písmena > barvy spojují barvy se všemi písmeny, jiné pouze s některými), tak v kvalitě spojení spouštěč > průvodce (např. určité osoby mají toto spojení velice silné a zřetelné, jiné osoby jen velmi slabé – např. až tak, že při vidění jiné barvy dochází k interferenci a velké obtížnosti vybavit si skutečně asociovanou barvu).
Igor Farkaš: Jazyk a ukotvená kognícia
Tradičné lingvistické teórie chápu prirodzený jazyk (v duchu kognitivizmu/symbolizmu) ako kognitívnu schopnosť človeka, do značnej miery nezávislú od ostatných kognitívnych funkcií (ako napr. percepcia či pamäť), ako systém jazykovej kompetencie opísateľný pomocou vnútorných mentálnych mechanizmov, ktoré sú z veľkej časti človeku vrodené. Narastajúce množstvo empirických a teoretických poznatkov z oblasti kognitívnej neurovedy, vývinovej psychológie, psycholingvistiky a kognitívnej lingvistiky však napovedá, že jazyk a kognícia sú silno prepojené, a že kľúčovú rolu pri vytváraní vnútorných lingvistických reprezentácií hrá senzomotorická skúsenosť človeka. Teória ukotvenej kognície a jazyka ponúka alternatívne, prijateľnejšie vysvetlenie, a predstavuje paradigmatický posun v teórii o povahe jazykovej znalosti (podobne ako pred polstoročím, keď nastal posun od behaviorizmu ku kognitivizmu).
V prednáške uvedieme stručný úvod do kognitivistickej teórie jazyka (Chomského tradícia a štatistické teórie) a spomenieme jej silné a slabé stránky. Následne prejdeme k teórii ukotvenej kognície a jazyka a podložíme ju poznatkami z empirických výskumov, ktoré poukazujú na závislosť jazyka od kognície, vytvárajúcu sa v procese senzomotorickej skúsenosti. Osobitnú pozornosť budeme venovať problému reprezentácie významov. Zameriame sa aj na problematickejšie miesta novej paradigmy (napr. otázka ukotvenia významov abstraktných konceptov).
Igor Farkaš: Konekcionistické modelovanie akvizície jazyka
Výpočtové modelovanie predstavuje popri teoretických a empirických metódach dôležitý prístup zameraný na poznávanie kognitívnych procesov, vrátane jazyka. V porovnaní s verbálne formulovanými teóriami sú výpočtové modely vďaka nutnosti matematickej formalizácie exaktnejšie, a preto ponúkajú konkrétne mechanizmy na zvolenej úrovni abstrakcie, ktoré môžu stáť na pozadí fungovania jazykových znalostí. Okrem toho, svojim predikciami ponúkajú modely empiricky testovateľné hypotézy a môžu takto slúžiť ako inšpirácia pre ďalší empirický výskum. Spomedzi výpočtových modelov dôležitú úlohu hrajú konekcionistické modely, ktoré ponúkajú nielen vysvetlenia na reprezentáciu znalostí, ale aj mechanizmy nadobúdania týchto znalostí. Konekcionstické modely, založené na umelých neurónových sieťach, sú inšpirované princípmi spracovania informácie v mozgu, a sú preto vhodné pre využitie v paradigme ukotvenej kognície a jazyka.
V prednáške ilustrujeme základne príncípy fungovania neurónových sietí, a to na niekoľkých príkladoch jednoduchých modelov, ktoré boli použité na vysvetlenie akvizície nejakého aspektu jazykovej znalosti. Konkrétne, ukážeme si proces nadobúdania raného lexikónu u malých detí, ktorý dokáže vysvetliť viaceré psycholingvistické pozorovania. Budeme sa venovať procesu nadobúdania syntaktickej znalosti (gramatiky) pri spracovaní jednoduchších viet, a to na základe skúsenosti, podobne ako prebieha u detí. Ukážeme si tiež model nadobúdania reprezentácie významov na úrovni viet, ktorý sa opiera empirickú skúsenosť a nelingvistické poňatie významov. V závere stručne spomenieme aj niektoré problémy konekcionistických metód, ktoré je nutné vyriešiť, aby sa tieto modely dali využiť na vysvetlenie celého spektra kognitívnych funkcií, vrátane jazyka.
Mirjam Fried: Introduction to grammaticalization
This seminar is designed as a broad introduction to the field of grammaticalization studies, which is a particular approach to changes in grammatical patterning. We will situate grammaticalization studies within diachronic linguistics (including the original, morphology-based scope of grammaticalization research) and also in relation to various theoretical approaches to linguistic analysis in general. We will try to justify its usefulness by focusing particularly on the following conceptual issues: the relative merits of metaphor-based vs. metonymy-based conceptions of grammaticalization; difference between grammaticalization and lexicalization; relationship between grammaticalization and specific mechanisms of change (esp. reanalysis); pragmaticization (e.g., lexical or grammatical items turning into pragmatic particles) as a particular manifestation of, or stage in, a grammaticalization process; and the concept of ‘layering’ (the co-existence of both old and newly developed functions of the same form). Illustrative material will be drawn mostly from English. No prior familiarity with the subject is assumed.
Mirjam Fried: Constructionalization
The most important contribution of grammaticalization studies is two-fold: it draws attention to (i) the empirically well-documented fact that grammatical change is both systematic and gradual, consisting of small-scale, feature-based transitions that accumulate over time, and (ii) the crucial role of context (both syntagmatic and discoursal) in motivating the change. We will study some specific examples of grammaticalization in Czech in order to demonstrate how the contextually grounded gradualness of change can be captured analytically and formally; we will appeal to the notion of ‘grammatical construction’ (in the sense of Construction Grammar) as the locus of grammatical change. This approach has been rapidly gaining currency among functionally oriented grammaticalization researchers and is framed by the hypothesis that ‘form x changes its meaning/function from A to B in (or due to) environment y’, rather than the traditional, context-free hypothesis that ‘form x changes its meaning/function from A to B’.
Světlana Kapalková & Daniela Slančová: Východiská tvorby slovenskej verzie CDI (TEKOS I a II)
V našom príspevku chceme priblížiť metodologické východiská tvorby skríningového Testu komunikačného správania (TEKOS) ako adaptácie originálneho anglického hodnotiaceho nástroja The MacArthur Communicative Development Invetories (CDI). Test je založený na refexii rodičovského hodnotenia jazykových schopností svojich detí a formálne má podobu testovacieho dotazníka. Nástroj je určený pre deti vo veku od 8. mesiacov do 30. mesiacov. Kľúčovo sa zameriava na hodnotenie vývinu aktívnej slovnej zásoby, gramatických štruktúr, porozumenia, ale tiež hodnotenie hry a gest. Slovenská verzia bola vytvorená na základe longitudinálneho výskumu vývinu reči slovensky hovoriacich detí a štandardizovaná na vzorke 1800 detí.
Medzi zaujímavé výsledky spojené s tvorbou tohto testu, okrem iného, patrí i slovenská adaptácia mierky MLU – mean lenght of utterance (PDV – priemerná dĺžka výpovede) ako možnosti kvantifikovania gramatického vývinu aj v slovenskom jazyku.
Hlavným cieľom nástroja TEKOS je vyhľadávať rizikové deti z pohľadu oneskoreného, prípadne narušeného vývinu reči v ranom veku. Po krátkej charakteristike jednotlivých častí (subtestov) by sme preto chceli prezentovať aj výsledky a možnosti skríningu v našej klinickej praxi.
Luděk Knittl: Slovesa pohybu v češtině a jejich osvojování z pohledu kognitivní lingvistiky
Pohyb je důležitý při vnímání a popisování prostředí, v němž žijeme, a zároveň je významným faktorem našeho poznávání světa. Je proto zřejmé, že by mělo existovat silné propojení mezi tím, jak rozumíme prostoru a objektům, které se v něm pohybují, a jazykem-nástrojem, který nám umožňuje naše vnímání světa vyjadřovat.
Kognitivně-lingvistický výzkum pohybu přinesl v posledních desetiletích řadu zajímavých teoretických výsledků například v podobě Talmyho (1985) typologické kategorizace jazyků na „satelitní“ (satelite-framed) a „slovesné“ (verb-framed) či objevování jazykových, myšlenkových a kulturních faktorů a jejich interakcí při vytváření lexikálních a gramatických tvarů v různých jazycích (např. Slobin, 2004).
Empirický výzkum češtiny je v této oblasti ve svých počátcích. Studie, která bude představena, byla popisného charakteru a měla za cíl zmapovat, jak tři skupiny mluvčích češtiny (dospělí, děti předškolního věku a anglicky mluvící studenti češtiny jako cizího jazyka) popisují více a méně typické příklady „biologických“ způsobů pohybu: chůzi, běh, lezení a šplhání. Pro ujasnění vlivů rodného jazyka byla data následně srovnána s kontrolní skupinou rodilých mluvčích angličtiny.
Kromě potvrzení hlavní hypotézy, že typické pohyby budou popisovány slovesy tzv. základní úrovně (basic-level verbs), poskytly výsledky poznatky např. o rozdílech v kategorizaci forem pohybu mezi rodilými mluvčími češtiny a angličtiny. Překvapujícím výsledkem, který přináší otázky pro detailnější výzkum, byla tendence dětí a nerodilých mluvčích češtiny užívat nedeterminovaná slovesa, kde dospělí Češi preferovali slovesa determinovaná.
František Lichtenberk: Language description and typology I, II
In this course we will look at the practice of language description (grammar writing) and at the relation between language description on the one hand and general linguistic theory and typology on the other.
Comprehensive language description involves three basic components: grammatical analysis, lexical study and texts. We will focus primarily on grammatical analysis and on the interplay between the grammatical and the lexical aspects of languages. While there are grammatical patterns, regularities, rules in languages, the patterns are of highly different degrees of generality. Rules are restricted to various degrees, and as a norm the restrictions are lexical. That is, detailed grammatical analysis requires attention to lexical phenomena.
We will also look at some features of the organisation of descriptive grammars, such as bottom-up and top-down approaches, and semasiological and onomasiological aspects of grammars.
There is a two-way relationship between language description/analysis and general linguistic theory and typology. Linguistic theory and typology inform description, and description serves to develop theory and typology. We will discuss the question of morphosyntactic categories. Morphosyntactic categories are not given a priori: rather, they must be established for each language on the basis of properties of individual lexical items.
The course will be based mainly on data from Oceanic languages, spoken in Papua New Guinea, Island Melanesia, Micronesia and Polynesia. However, no prior knowledge of any of these languages is required.
Marek Nagy: Jak mluvit o významu (a kde vlastně významy hledat): poznámky k metajazyku lexikální sémantiky
Tématem příspěvku je metodologická reflexe možností a limitů popisu lexikálního významu, tj. téma hledání vhodného metajazyka pro zachycení významové roviny na úrovni slova. Svým názvem příspěvek odkazuje k programové stati Hilary Putnama “How not to talk about meaning” vymezující pole působnosti (nejen lingvistické) sémantiky a s ním spjaté metodologické možnosti a závazky a bude na ni navazovat. Cílem je tedy formulovat základní požadavky a nároky, se kterými se musí vyrovnat teorie lexikálního významu – jaké druhy jevů by měla umět modelovat, které fenomény by měla zvládnout vysvětlovat, jaké jsou hranice její působnosti. Jádro úvah představuje konfrontačně orientovaný pohled na vývoj od tradičních lingvistických pokusů o zachycení významu slova k přístupům orientovaným kognitivně (např. psycholingvisticky). V našem příspěvku stručně představíme východiska / předpoklady strukturalistických (např. komponentové pojetí významu, teorie polí apod.), generativních a neostrukturalistických (např. Natural Semantics Metalanguage), přístupů, které tvoří základ tradičních lingvistických metod popisu významu, a podrobíme je kritice z pozic současné kognitivní lingvistiky, vybraných filozofických konceptů jazyka a některých proudů v sémiotice (například teorie Umberta Eca). Daná konfrontace nám nejen pomůže poukázat na požadavky, které bychom na popis lexikálního významu měli klást, ale otevře také dvě důležité otázky: 1) otázku po povaze samotného pojmu lexikální význam (a obecného pojmu významu?), 2) obecnější otázku po povaze jazyka nahlíženého prizmatem sémantického zkoumání.
Marie Nilsenová: Kopírování a konvergence v jazykové interakci – Alignment and convergence in language interaction
In the first part of the talk, I will report the results of a series of experiments designed to test priming percolation (‘alignment boost effects’ in the Alignment model of Pickering & Garrod, 2004) from one grammatical level to another. In the first two experiments, we set off to replicate in Dutch the results of Branigan, Pickering & Cleland (2000) for lexical boosts of syntactic alignment, adding a baseline control condition without priming. In the third experiment, we tested direct syntactic boosts of phonological alignment, using invented verbs. The direct link between syntax and phonology (without any interference from the lexicon) has been postulated in the past, but so far no empirical evidence has been offered in its favor. Our experimental results confirmed the predictions of the Alignment model: speakers instructed to use the same syntactic structure as their dialogue partner, invented a verb that resembled their partner’s invented verb (compared to speakers who used a different syntactic structure).
In the second part of the talk, I will discuss prosodic alignment (convergence) in different age groups. In these experiments, we made use of various game paradigms to prime children with utterances in which we systematically manipulated either boundary tones or global pitch. We found rather robust effects of boundary tone priming but no effects of global pitch manipulation for primes consisting of a single utterance (the results for longer primes are currently being evaluated).
Marie Nilsenová: Individuální rozdíly v interpretaci řečového signálu – Individual differences in the interpretation of speech signals
Numerous psychoacoustic studies have shown that listeners differ in how they process complex sounds; some listeners focus on the fundamental frequency while others attend to the higher harmonics. The difference appears to have a neurological basis, expressed in a leftward (for F0 listeners) or rightward (for spectral listeners) asymmetry of gray matter volume in the lateral Heschl’s gyrus. In our first experiment, we explored the effect of listening mode on the identification of emotions. We found that spectral listeners performed better in an emotion judgment task. This is in accordance with the view that the processing of emotional prosody is relatively right-hemisphere lateralized. In our second experiment, we observed a correlation between speaker’s listening mode and the implementation of acoustic features used to express two basic emotions (joy and sadness) in a production task. In the third experiment, we look for a link between listening mode and the perception and production of vowels and in the fourth experiment, we look for possible priming effects on the perception of complex sounds with a missing fundamental.
Richard Ogden: The phonetics of conversation
These two lectures will show explore some of the basic organisational structures of conversation, looking at two unrelated languages, Finnish and English. They combine traditional phonetic methods with the methods of Conversation Analysis.
The first lecture will look at turn-taking in Finnish (Ogden 2001). This will let us see the mechanisms of turn-taking, and think more precisely about the way syntax, pragmatics and phonetics work together. We will see that Finnish speakers consistently change their voice quality to mark an upcoming turn ending. We will think of phonetics as offering one resource among others for the promotion of social actions.
The second lecture will look at strategies for agreeing and disagreeing in English (Ogden 2006). We will look structurally related turns at talk whose basic shape is (very loosely): Subject Verb Assessment term, as in the example below:
Speaker A is planning a “trip to Holland”:
Speaker A: it’s gonna be boring
Speaker B: no, it’s gonna be really good
Speaker B’s turn matches the structure of A’s but provides a different, disagreeing, assessment of the trip to Holland. This data lets us see that there are phonetic resources used for marking agreement and disagreement of various kinds. It also gives us a more structurally oriented view of how speakers can mark a stance or attitude.
After both lectures there will be an opportunity to look at some more data together and discuss the methodology.
Local, John (2007). Phonetic detail and the organisation of talk-in-interaction. Proceedings of the XVIth International Congress of Phonetic Sciences, Saarbrücken, 2007.
Ogden, Richard (2001). Turn transition, creak and glottal stop in Finnish talk-in-interaction. Journal of the International Phonetics Association 31, 139-152.
Ogden, Richard (2006). Phonetics and social action in agreements and disagreements. Journal of Pragmatics 38, 1752-1775.
Kamila Polišenská: Opakování slov a vět jako nástroj ke zkoumání jazyka
Předešlý výzkum ukázal, že vývoj jazyka a paměti je úzce spojen se schopností učit se nová slova, a to jak v rodném, tak v cizím jazyce. Dále také víme, že děti, které mají problémy s jazykovým vývojem, mohou mít těžce narušenou krátkodobou paměť.
Existuje řada dokladů o klinické užitečnosti úloh opakování slov a pseudoslov, které vykazují vysokou spolehlivost při rozlišování typicky vyvíjejících se dětí a dětí s jazykovými poruchami. Stále však nechápeme řadu procesů, které se na výkonu v těchto úlohách podílejí. Tento projekt zkoumá, nakolik lingvistické faktory jako syntax, sémantika, lexikon a prozodie ovlivňují množství pseudo/slov, které si jsou děti schopny zapamatovat. Systematickou manipulací jazykových faktorů byly vytvořeny pseudo/věty v 9 kondicích: Na jedné straně spektra prozkoumáme gramaticky, sémanticky a prozodicky správné věty, na druhé straně seznam pseudoslov. Podíváme se na data ze dvou typologicky odlišných jazyků, a to z češtiny a z angličtiny. Cílem tohoto projektu je hlouběji prozkoumat vztahy mezi jazykem a pamětí.
Radek Šimík: Základy sémantiky otázek
V českých mluvnicích je otázka většinou charakterizována z hlediska funkčního a pragmalingvistického: otázkou vyjadřujeme, co nevíme, a tím žádáme posluchače, aby naší nevědomosti ulevil. My se podíváme na to, jak lze otázku charatkerizovat z hlediska sémantiky založené na pravdivostních podmínkách a možných světech. Znát význam věty oznamovací znamená znát podmínky, za nichž je věta pravdivá, či jinými slovy vědět, jak musí vypadat svět, aby jej daná věta charakterizovala. Například věta “Madonna má 51 let” je pravdivá právě tehdy, má-li Madonna 51 let. Lze také říci, že tato věta charakterizuje všechny možné světy, v nichž má Madonna 51 let. Co však znamená znát význam otázky? Lze například říci, že (či za jakých podmínek) je otázka “Má Madonna 51 let?” pravdivá? Asi jen těžko. Jak tedy charakterizovat význam otázky pomocí pojmů jako je pravdivost či možný svět? Z mnoha možných odpovědí na tuto otázku se zaměříme na tu, kterou poprvé načrtl Charles Hamblin ve své stati “Questions” (1958), totiž že znát význam otázky znamená vědět, které věty mohou sloužit jako odpovědi na ni. Například naši otázku charakterizují věty “Madonna má 51 let” a “Madonna nemá 51 let”, popřípadě všechny takové věty, z nichž vyplývá pravdivost jedné z těchto dvou vět (například věta “Madonna má 53 let” se nepřímo podílí na charakteristice dané otázky, neboť z ní plyne, že Madonna nemá 51 let). Z hlediska možných světů charakterizuje danou otázku rozdělení (partice) celé množiny možných světů na dvě vzájemně se nepřekrývající podmnožiny: tu, v níž má Madonna 51 let a tu, v níž 51 let nemá.
Knut Tarald Taraldsen: Building verbs
Tato přednáška byla zařazena narychlo jako náhradní za nepřítomného Thomase Weskotta, nemá tudíž anotaci.
Radek Skarnitzl & Jan Volín: WORKSHOP A: Zvuk řeči uchem i okem
Zvukový záznam reci obsahuje velké množství informaci, a může být proto analyzován z mnoha hledisek. V tomto workshopu nabídneme výběr základních analýz v oblasti segmentální i suprasegmentální. Bude se jednat o analýzy jak poslechové, tak instrumentální. Účastníci se seznámí se zásadami interpretace spektrografického záznamu řeči, zjistí jaké informace o řeči skrývá tvar zvukové vlny a vyzkouší si různé manipulace s řečovým signálem (např. změna „pohlaví“ mluvčího). Dále se seznámí se způsoby kategorizace prozodických předělů a procvičí si jejich rozeznávání. Ve sluchových analýzách se workshop věnuje také pohybům melodie řeči nebo členění řečového kontinua na mluvní takty.
(Nejsou očekávány žádné předchozí znalosti a dovednosti. Proto workshop není určen pro studenty fonetiky. Je užitečné, ale není podmínkou mít vlastní notebook.)
Filip Smolík: WORKSHOP B: Psycholingvistický výzkum není žádná věda (jen psycholingvistika ano)
Seminář seznámí účastníky s některými základními metodami používanými v psycholingvistickém výzkumu. Seminář bude rozdělen na dva bloky. V prvním bloku se se účastníci seznámí se základními principy experimentálního přístupu. Většina konceptů bude vysvětlena na příkladě jednoduchého výzkumného projektu sbírajícího úsudky o gramatičnosti vět. Účastníci se seznámí s tím, jak postupovat při tvorbě seznamu podnětů, jak zařazovat výplňové podněty, jak pracovat s pořadím podnětů apod. Ve druhé části budou mít účastníci příležitost naučit se základní principy práce se softwarem pro prezentaci experimentů DMDX. Účastníci se naučí, jak nainstalovat a kalibrovat DMDX a jak napsat jednoduchý experiment, který bude na kontrolovanou dobu prezentovat slovní podněty a sbírat reakční časy. Doporučujeme, aby si účastníci přinesli vlastní počítač, aby si během semináře mohli práci s DMDX sami zkoušet.